Zbarvení bíglů
Zbarvení srsti patří vedle povahy k hlavní atraktivnosti bíglů. Standard uvádí, že jsou povolené všechny barvy uznané pro honiče, s vyjímkou játrové barvy a špička ocasu je vždy bílá. Zkusme si barvy popsat.
Trojbarevné zbarvení jinak také tricolor
Narozené štěňátko se jeví nejprve pouze černé na bílém podkladě s ojedinělými hnědými chloupky v černých místech. Hnědá barva postupně sílí, a to na hlavě, ocasu a končetinách. Toto zabarvování může prakticky trvat celý život psa. Takže trikolorní pes má většinou bílou tlamu a lysinu s hnědou hlavou a ušima. Krk, hřbet, boky, horní strana ocasu jsou černé. Plece, stehna, spodní strana ocasu jsou hnědé. Spodní strana krku, břišní partie a spodní části končetin, včetně špičky ocasu jsou bílé. Variabilita trikolorů je však nesmírná. Různá je intenzita, nepravidelnost a velikost černých ploten. Také je různá sytost hnědého zabarvení, která může být od světle béžové, přes světle a tmavě hnědou až po téměř červenou. Často se u silně pigmentovaných jedinců nachází v bílé srsti hnědé a černé stříkance, tzv. „mottles“. Je popisována i modrohnědobílá kombinace, kdy namísto černé se objevuje modrá barva, která je prakticky odstínem šedé. Barva se mění nejen po celý život psa, ale má na ni vliv i hormonální cyklus a výživa. Většinou ustupuje černá barva, která je nahrazena hnědou.
Modře skvrnité zbarvení nebo také blue mottled
Tato velice vzácná barva má podobu celkově bílého psa s různě velkými modrými (šedými) skvrnami po těle. Jedná se o nesmírně atraktivní zbarvení.
Dvoubarevné zbarvení nebo jinak bicolor
Narozené štěně je nejdříve téměř celé bílé s případnými béžovými skvrnami. Až později intenzita hnědého zbarvení sílí a dá se říct, že tmavnou s přibývajícím věkem. Proto bývá nelehké u štěňat označit stupeň zabarvení, které se rozlišuje podle intenzity hnědé. Hnědo bílé zbarvení se nazývá tan and white. Pokud se odstín blíží k velice atraktivní měděné červeni, jedná se o zbarvení červenobílé, tedy red and white, je-li odstín velmi světlý až krémověžlutý, jedná se o barvu citronovobílou, tedy lemon and white. Také u bicolorů jsou neomezené možnosti ve velikosti a rozložení barevných skvrn, a to od plášťových bíglů s uzavřeným pláštěm neboli dekou (hlava, krk, hřbet, plece a stehna stejné barvy) až po ty, kteří mají na těla různě velké skvrny nebo mohou být až na malé skvrny téměř celí bílí. Mohou se vyskytnout i celí bílí bíglové pouze s černou plotnou, ale jedná se o velmi vzácné zbarvení. Měli bychom dodat, že černá barva je nežádoucí na hlavě.
Melírované zbarvení nebo také pied
Při tomto zbarvení zasahuje do základní barvy barva jiná. Zatímco má většinou chlup jednu barvu, je zde vícebarevný. Dojem melíru vzniká umístěním světlých nebo vícebarevných chlupů mezi černými, které se nejvíce objevují na hřbetě psa, kde vytváří tmavší pruh. Jestliže je melírovaný vícebarevný chlup v barvě bílé, šedé nebo hnědé a černé, jedná se o zaječí melír, tedy hare pied. Jestliže má melír barvu jezevčího chlupu, jedná se o badger pied. Pokud je chlup béžově žlutý, citronový a bílý, nazýváme zbarvení lemon pied. Jedná se o velmi líbivé zbarvení.
Játrová barva neboli liver
Toto zbarvení je velmi těžké popsat, ale můžeme je přirovnat k barvě syrových nebo vařených jater, protože kolísá v různých intenzitách. Je to jediná barva, kterou standard nepřipouští. Pokud je současně u psa i netypická barva oka, je to závažný důvod k vyloučení této barvy srsti. Bylo totiž pozorováno, že tito jedinci použiti v chovu dali slepá štěňata.
Souhlasíte s tím, že každý jeden bígl je neopakovatelný barevný obrázek? Souhlasíte, že s radostí barvy určujete a poznáváte a vedete debaty o tom, která je atraktivnější? Mohu-li vyslovit svůj názor, tak každá barva bígla je krásná a záleží jen a jen na nás a našem vkusu, kterou si vybereme. Při posuzování exteriéru barva bígla nehraje žádnou roli. Samozřejmě musí odpovídat standardu. U všech uvedených barev musí být bílá špička ocasu. To je proto, že je to vlastně signální vlajka, orientační bod, nejlépe v terénu viditelný. U silně pigmentovaných jedinců stačí alespoň pár bílých chlupů, jinak bývá bílá asi třetina ocasu. Barva bíglů se v podstatě mění celý život. Nežádoucí je černá barva na hlavě v dospělosti. Často na toto upozorňují lidé, zajímající se o štěňátka, a kteří se přijdou na vrh podívat kolem čtyř týdnů věku. Často nám s hrůzou sdělují, že pejsci mají černé hlavičky. Ale my už víme, že tricolor se rodí černobílý a hnědá se začne objevovat později. Většinou v sedmi týdnech již mají všechna štěňata barvu hlavě více či méně hnědou, pouze velmi pigmentovaná štěňata jsou v tomto věku ještě ne zcela přebarvená.
Podrobněji:
U bíglů se rozeznávají tři hlavní barevné rázy a každý z nich má mnoho variant. Používám zde anglické názvy, mnohé z nich se do češtiny těžko překládají a vzhledem k tomu, že se některé z těchto barev v našem chovu zatím nevyskytly (mottled, dilutes, blue-ticket), nemám pro ně český ekvivalent a zároveň pro zbarvení běžně se vyskytující se anglické názvy používají i u nás. Štěňata jsou do naší plemenné knihy většinou zapisována jako tricolor nebo bicolor nebo harepied.
Standard povoluje všechny barvy přípustné u honičů s výjimkou játrové. Povinná je bílá špička ocasu a nežádoucí je černá na hlavě.
Tricolor:
Tricolorní neboli tříbarevné zbarvení je nejtypičtější, nejčastější a nejrozmanitější ze všech zbarvení bíglů. Má největší množství variant a těžko najdete dva stejně zbarvené tricolory. Právě různá velikost a různé umístění bílých fleků a flíčků dává každému psovi jeho jedinečnost.
Classic tri-colour / Klasický trikolor
To je jedno z nejobvyklejších zbarvení bíglů. Černé sedlo nebo plášť, hnědá hlava, plece a stehna, bílá lysina, nohy, špička ocasu. U černého sedla může být různě široký bílý límec a u pláště může pes mít nějaký bílý flek za krkem. Ale i tito psi se liší různou intenzitou hnědé – od béžově zlatavých tónů (tan) po tmavě hnědou až s odstínem do měděno červena (red).
Shaded tri-colour, Faded tri-colour / Prokvetlý trikolor
V angličtině se rozlišuje různá forma zředění černé barvy, čeština používá pro všechno termín prokvetlý. U těchto zbarvení je různá intenzita černé barvy, která přechází do odstínů hnědé. Existují i tricoloři, kteří jsou jakoby celí zlatí a černá se projevuje jen velmi nevýrazně. Přesto jsou to tricoloři.
Broken (Open) tri-colour / Flekatý tricolor nebo Strakatý trikolor
Bílá je zde dominantní barvou. Takoví psi můžou být popsáni jako bílí s hnědočernými plotnami různé velikosti, mohou mít i černé sedlo nebo na bílém podkladu jen několik malých černohnědých fleků. Většinou zůstává hnědá na uších a kolem očí, ale ani to není pravidlo a tito psi můžou mít i téměř bílé uši s jen nepatrným hnědým flíčkem.
Kromě výše uvedených typů tricolorního zbarvení jsou popsána a můžou se i objevit méně obvyklé a méně frekventované typy tricolorů. U nás se žádné z těchto zbarvení ještě neobjevilo.
Blue-Ticked Tri-colour / Tricolor s modrými znaky, Modře značený trikolor
Tento pes je opravdu modře tečkovaný i když na končetinách má spoustu hnědých flíčků. Modré znaky byly docíleny vmícháním bílých chlupů mezi tmavý až černý základ, takže se vlastně nejedná o pravou modrou, spíš je to odstín šedé. Podle literatury jsou takto zbarvení psi ojedinělí i v zahraničí. Fotka je ze Spojených států a tito bíglové jsou používáni na práci,případně sport, kde toto zbarvení není považované za chybné. Ale pro výstavní kariéru zde chybí podíl čistě bílé.
Tri-colour Mottled / Grošovaný / Tricolor mottled
Říká se mu tak kvůli jeho černým a hnědým flíčkům (grošování) v bílých plochách. Na rozdíl od předchozího typu je zde zřetelně rozeznatelná bílá, černá a hnědá. Grošování má zřetelný bílý podklad a i flíčky jsou větší a výraznější.
Dilutes
Tito psi jsou tmavomodří tricoloři – modrá je zředěná s klasickým tricolorem, ale barva má jiný odstín (takový do šeda). Celkem často mívají tito psi světlejší oči v některých případech až do žluta. Barva mírně do modra je obsažena v hnědých částech srsti.
Snad už poslední varianta tricolorů jsou
čokoládoví nebo také játroví (chocolade, liver) a to v různých barevných variacích.
Čokoládová: tricolor, jehož černá je zředěná do tmavě hnědé a nos je také tmavě hnědý nebo játrový.
Játrová: spektrum barev je daleko širší, nos je hnědý nebo játrový.
Lila: Takto zbarvení psi jsou v základu čokoládoví nebo játroví, ale navíc se objevuje modrý nádech na plášti nebo sedle.
Štěňata
Jak už jsem se několikrát zmínila, nejlépe se definitivní zbarvení pozná u štěňat.
Tricolorní štěňata se rodí vždy bílo černá, jen na hlavě mají náznaky hnědé barvy. Černá barva postupně světlá a přechází do hnědé. Tam, kde je u dvouměsíčního štěněte temná černá bez světlejších chlupů, tam s největší pravděpodobností černá zůstane. V místech, kde se objevují jednotlivé světlejší chlupy, přejde časem černá do hnědé. Bílé znaky zvláště na hlavě mohou časem zmizet nebo se zmenšit.
Výjimku tvoří modrá, čokoládová, játrová a lila štěňata, která jsou jinak zbarvená už od narození.
Bicolor
Bicolorní neboli dvoubarevní psi postrádají černou. Takže jejich zbarvení je hnědo bílé. Liší se intenzitou odstínu hnědé barvy – od nejsvětlejších a nejméně frekventovaných lemon & white, přes nejčastější tan & white až po tmavé red & white.
I u tohoto zbarvení může být dominantní bílá s jen občasnými různě velkými žlutými, béžovými či hnědočervenými fleky různé velikosti nebo může být barevný plášť a bílá lysina, nohy a konec ocasu. Černý nos je u tohoto zbarvení efektní, ale připouští se i světlý nos do růžova.
Štěňata
bicolorů se rodí bílá. V případě red & white se bezprostředně po narození objevují hnědé flíčky, které časem tmavnou a rozšiřují se. U varianty tan & white se hnědá objevuje postupně a je světlejší. U citronového typu se světle hnědá objevuje velmi zvolna a je tak světlá, že působí žlutě.
Takže v zásadě se dá říci, že tricoloři se rodí tmaví a světlají, zatímco bicoloři se rodí bílí a tmavnou.
Pied (melír)
Nejméně početným, ale velice atraktivním zbarvením je tzv. melír neboli pied. Tito "melírovaní" psi vypadají jako trochu prokvetlí bicoloři. Je to způsobeno delšími chlupy v hnědé barvě, které jsou několikabarevné – proto melír – a liší se podle svého zbarvení. Melír je buď zaječí (hare) a delší chlupy jsou pak melírované černo-žluto-hnědě nebo jezevčí (badger) a to je melír černo-stříbrno-světle hnědý nebo citrónový (lemon), melír je krémovo-citronovo-bílý.
Toto zbarvení je nejhůře definovatelné a fotografie jezevčího a citrónového melíru nejsou k objevení.
Štěňata
se u tohoto zbarvení rodí už s melírem a tím se liší od bicolorů. Bezpečně se štěně tohoto zbarvení pozná hned po narození podle tmavé barvy kolem očí. Definitivní zbarvení melírovaných psů je téměř hotové už tak v šesti týdnech.